►Wolf's Girl◄ - |001| - Zjištění

6. června 2013 v 6:00 | Dia Darkness |  Wolf's Girl

Mladá žena se rychle zvedla z postele a zaběhla do koupelny. Normální člověk by sice byl uprostřed noci unaven, ona však hned, co otevřela oči, byla jak raní ptáče. Udělalo se jí nevolno. "Tomoko? Děje se něco?" Její manžel se rozespalý zvedl z postele a zašel do temné koupelny. Radši ani nerozsvicoval, jen přešel k ženě naklánějící se nad záchodem a záchranářsky jí podržel. "Tomoko, co se stalo? Snědla jsi něco špatného?" Držel jí dlouhé černé vlasy a zároveň jí chlácholivě přejížděl po zádech. "Myslím, že to není jídlem, Tadashi." Řekla klidem, ale zároveň s trochou nadšením v hlase, Tomoko. "Co se tedy stalo? Jsi nemocná?" Tadashi se bál, ale zároveň byl teda zvědav, co stojí za jejím nadšením. "Jistě víš, co se dělo několik předešlích nocí, nejspíš budeš mít dědice tvých technik." Tomoko se ze široka usmála, ale hned šel další obsah jejího žaludku ven. Tadashi tam stál jako skaměnělý. "T-To je... To je Skvělý! Počkej, zavolám Chikako!" Tadashi se jen otočil, složil pečetě na přivolávací techniku a před ním se objevil jeden střední pavouk. Zhruba 15ti centimetrovej. "Tadashi počkej! To je dobrý, nevolej jí. Tohle jsou jen začáteční nevolnosti, za chvíli mi bude líp." Tomoko se přesunula nad umyvadlo, kde se opláchla a ručníkem usušila. Poté se sehla k zemi nad pavouka. "Děkuju Taji. Promiň, že sme tě vyrušili ze spánku." Usmívala se na něj. Díky manželovi se pavouků přestala bát, jako jedna z mála dívek v jejich malé vesnici, nikdy se jich však nedotkla. Taji byl ten, kterého si oblíbila nejvíc, je žluté až zlatavé barvy a je to pavouk specializovaný spíše k přenosům zpráv či menších předmětů, než k boji.

Tomoko Kurai & Tadashi Kurai
"Hezky ti roste bříško, Tomoko." Ozvala se Chikako po vyhrnutí Tomokyninýho trika. "Je to měsíc, cos mě kontrolovala naposledy." Tomoko již byla v sedmém měsíci těhotenství. Chikako byla ředitelka ošetřovny a lékarny v jejich malé vesnici. Nyní se starala o pozpečnost matky i dítěte. "Děti rostou rychle, tudíš i pochva a bříško. Bohužel naše vesnice nemá dokonalé zařízení. Nemůžu ti říct přesné informace, ale dítě bude určitě v pořádku. Co se týče pohlaví... Pár nápadů, jak ho zjistit, pokud chcete, bych věděla." Oba zapřemýšleli a podívali se na sebe. Tadashi se chopil slova: "Necháme si to jako překvapení, ne?" "Já mam menší dojem, že to bude holčička." Usmála se nevině Tomoko, toho se hned chopila Chikako: "Ano, ano... Ty tvoje předtuchy Tomo." Usmála se a pokračovala, "ještě by bylo dobrý vědět, co bude mít ten prcek z tvé strany." "Já bych dal přednost chlapovi, ten by měl sílu od obou." Tadashi ukáže své břišní svaly, když ho ale Tomoko mírně plácne přes břicho, nechá děckých her a ušklíbne se. "Holčička aspoň bude mít krásu po tobě a sílu po mě." Opět se zazubí a teplou vodou zaleje tři šálky čaje.

"No já půjdu. Musím ještě skontrolovat pacienty a pak jít už spát, ráno musím zase vstávat, podstatě jako každý den." Uchechtne se Chikako, položí prázdný hrnek na stůl, zvedne se a jde pomalu ke dveřím. "Doprovodím tě. Lásko, ty máš brzy ráno taky misi, běž spát, přijdu a poklidím to tu." Usměje se Tomoko na Tadashiho a začne se oblíkat i s Chikako v chodbičce u hlavních dveří. "To je dobrý, Tom, zvládnu to." "Trvám na svém, ráda se procházím takhle k večeru pod širím nebem." Tomoko se doobuje a otevře dveře, vyjde ven a otočí se na Chikako, která již také vychází a zavírá za sebou.
Po chvíli ticha se ozvala Tomoko: "Bojím se... Co když to nezvládnu?" Její obavy se v hlase dost ozývali. "Udělám vše, neboj se. No, odtuď už půjdu sama, dobrou noc..." Usměv jí na tváři nikdy nezmizel. Její záda se pomalu začala vzdalovat a Tomoko se otočila zpátky k domovu.
Byla to opravdu malá vesnice. Vesnička o nějakých pouhých 30ti lidí s málo obchodama, jednou ošetřovnou a jednou malinkou akademií pro ninji. Byl zde jeden stálí neoficiální klan. Neměl jméno ani žádné znaky, jen dědičné schopnosti . Z ženské strany to jsou psychické schopnosti jako čtení myšlenek, předtuchy, koncentrace, vyrovnanost a někde i rychlost. Naopak u mužů je to fyzická síla a to větší zásoba chakry, síla, brutálnost a někdy i necitnost. Muži také necítí většinu bolesti, mají zvýšený práh bolesti.
"Dobrý večer, zástupkyně dvousraného klanu." Tomoko se zarazila a zastavila se. Přímo za ní se ozval zlověstný hlas. Bála se otočit, ale i tak to udělala. Nebyla silná, její množství chakry bylo minimální, byla dobrá jen v rychlosti, ovládání katany a někdy jí pomáhali její předtuchy zděděné z klanu. Před ní stál muž s černými dlouhými vlasy a se sharinganem v očích. "U-Uchiha... Madara..." Její strach a zděšení bylo větší než strach z porodu. "Těší mě, Tomoko Kurai." Jeho hlas byl klidný, za to Tomoko začala histerčit: "Co po mě chceš?! Co chceš v týhle vesnici? Vypadni!" Křičela na něj, její hlas byl ale takový ne moc ukřičený. Neuměla to, neměla na to hlasivky. "Chci tebe, teda... Upřesním to, chci tvé dítě." Pomalu k ní začal přistupovat a ona naopak ustupovat. "Neboj, chvíli s ním budeš. Vycvičím z něho silného zabijáka. I kdyby se na něm měla objevit tvoje plicní choroba." Tomoko se znovu zarazila. "Jak to víš?" Bohužel u sebe neměla katanu ani nic jiného. "Schopnosti vašeho klanu by se mi hodili pro mé plány, sleduji tě již nějakou dobu..." Hned na to aktivoval sharingan a Tomoko upadla do bezvědomí.
__________________________________________________

2. Díl

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se ti Povídky?

Hai :) (Ano)
Ijé :( (Ne)

Komentáře

1 Monotsuki Miphyra Monotsuki Miphyra | E-mail | Web | 6. června 2013 v 18:30 | Reagovat

hej chci pokračování! :DD Madara? Dřív takový vyprávění o dítěti a najednou tam Madara xDD Je to fakt nej *-* nejradši čtu tvoje povídky *-* (a to že nečtu žádné xDD)

(muheh, hotovo xDD)

2 Naiko Naiko | Web | 9. září 2013 v 22:21 | Reagovat

Whee~ Diuš, kde to vázne? Chci pokráčko! :'3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.